Jsem perfekcionista, ale léčím se

prokrastinace, nikdy

Tento příspěvek  píši po delší časové odmlce.  Můj blog si teď chvíli žil životem sirotka – ne, že bych mu to  udělala záměrně.  Vlastně jsem v posledních pár měsících téměř každý den doufala, že svého sirotka opět začnu opečovávat. Nicméně,  teprve dnes, po několikatýdenním pobytu v Čechách a dvou dnech ve stylu Zombíka po návratu zpět do USA, jsem opět schopná sednout k počítači a psát.

Proč jsem vlastně nic tak dlouho nenapsala?

Život na dvou kontinentech je docela velký žrout času. On život sám o sobě je časožroutský ze své podstaty.  Občas čas žere pomaleji, obvykle když vás něco nebaví nebo nenaplňuje, občas však pádí a máte pocit, že jeden den vydá za týden, pár týdnů za měsíce či dokonce rok. To, když je plný událostí a situací,  které vás doslova vcucnou, či dokonce těch, co vás někdy i zároveň vycucnou.

Tak nějak to probíhalo v posledních pár měsících teď u mě.

Perfekcionistka jak má být

Jsem totiž ze své podstaty perfekcionistka, momentálně stále v procesu léčby.

Dříve jsem si myslela, že je to skvělé  – snažit se o bezchybnost a jistotu ve všem  – a dost dlouho se mi to dařilo. O to větší šok přišel, když mi vše napoprvé nevyšlo. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Diplomaticky řečeno – neuspěla jsem při řidičské zkoušce.  Nějak jsem si spletla obousměrnou silnici  s jednosměrkou a najela při odbočování do protisměru – dost podstatný detail.  S odstupem času se policistovi nedivím… Tenkrát jsem ale doufala, že se smiluje.

Byl to můj první větší střet s realitou života. Vinila jsem sebe a považovala sama sebe za totálně neschopnou. Měla jsem pocit, že se propadnu strachem a studem, co tomu řeknou ostatní. Brala jsem tyto pocity jako normální.  Dnes už vím, že tomu tak není.

 Příznaky/přízraky perfekcionismu

Pro perfekcionistu však normální  jsou. Pokud trpíte perfekcionismem, tak můžete zažívat následující:

  • snahu o dosažení absolutní bezchybnosti a jistoty
  • nutkání stále něco vylepšovat
  • pocit, že musíte vše mít pod kontrolou
  • promýšlení všech možných i nemožných variant daného problému či situace, což vede k vytváření stále nových možných scénářů řešení a jako pavouk předete další a další vlákna sítě než sami sebe unavíte a zamotáte se v nich
  • vnitřní neklid a sebekritiku při sebemenším zaškobrtnutí
  • snahu dělat věci tak, jak se dělat „MAJÍ“
  • nutkání vybít si svůj vlastní stres na druhých formou kritiky – což odpovídá zákonu padajícího trusu ve stylu: „Flustnu-li svůj stres na další osobu, uleví se mi.“
  • upření primární pozornosti k chybám a věcem negativním
  • strach pustit se do nových neznámých věcí a zariskovat
  • prokrastinaci, neboli odkládání řešení jako důsledek výše zmíněného stavu mysli, co vlastně myslí příliš, až se zahltí a zamrzne

A já do toho zase tak trochu spadla. Sice jemněji, již s částečným vědomím toho, co se děje, nicméně většina z výše popsaných pocitů se dostavila, i když  v mnohem menší míře, znovu.

lecba-duse

 

Cože bylo příčinou

(angličtina pro to má krásné, mě fascinující slovíčko – trigger)

Jo, když se skoro pětačtyřicetiletá, dosud víceméně technicky negramotná, neznalá souvislostí počínajícího elektronického podnikání s právním dosahem na dva kontinenty a ještě se sklonem k perfekcionismu, vrhne do neznámých vod blogerských, tak není divu, že jí v procesu zahlcení se všemi možnými i nemožnými informacemi znovu zamrzne mozek.

A když se k tomu přidá přesun pětičlenné rodinky na několikatýdenní pobyt zpět na rodnou hroudu, kde je v plánu stihnout navštívit spoustu příbuzných a přátel, vyřešit věci plánované i nahodile životem podsunuté, pak prostě začne kromě zamrznutí i chybět mozková kapacita.

Takže tímto parafrázuji název filmu:

„Jsem nesmělý, ale léčím se.“ na: „Jsem perfekcionistka, ale léčím se.“ 

A jak to máte vy? Jste perfektionista či flegmatik?

To je asi nejbližší protiklad, který mne osobně přišel na mysl. Nicméně netvrdím, že je jediný správný…

 

Šárka Hošková
Dnes si užívám svůj život v USA, ale i kdekoliv na světě svobodně, radostně a s vědomím neomezených možností a díky tomu pomáhám lidem, aby si plnili své, nejen americké, sny. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře