Dnes jsem strávila příjemný pětihodinový oběd (ano, čtete správně a ne, nejsem z jiné Galaxie, kde měří čas jinou časomírou. To jen dnes byla sobota, já si udělala volno od všeho a od všech) s jednou zajímavou Američankou, kterou jsem potkala poprvé před dvěma týdny na akci se společnými známými.
Viděly jsme se podruhé v životě. Ona, ostřílená manažerka plavající již mnoho let ve vodách americké korporátní kultury zvučných a celosvětově známých firem. Já, původem holka z vesnice v Čechách, většinu života buď na mateřské či v domácnosti, neboli, jak se hezky v Americe říká, „homemaker“.
No dobře, přeskočila jsem studium na základce, střední a vysoké škole – a těch pár let výuky kroužku angličtiny a mého finančního poradcování je v porovnání s časem na mateřské a homemakerováním jen pětiminutovkou na mých životních hodinkách.
Slovíčko „homemaker“ jsem tady v USA během posledních osmi let hrdě vyplňovala do kolonek všech dokumentů tázajících se na mé zaměstnání . Přece jen „tvůrce domova“ zní vznešeněji než žena na mateřské dovolené nebo v domácnosti. Za slovem „tvůrce“ si každý představí nějakou povznášející činnost, za slovem „mateřská dovolená“ , či „v domácnosti“ si někteří lidé naopak představí nožky nahoře.
Což je samozřejmě velký omyl, velmi pěkně ilustrovaný v tomto vtípku:
Jednou manžel přijde domů a tam je příšerná spoušť – v kuchyni rozsypaná mouka na zemi, toaletním papírem omotané židle, hračky rozházené po celém obýváku, na sedačce napatlaná nutela, děti se honí z jednoho pokoje do druhého… Zděšeně hledá manželku. Když ji najde zavřenou v ložnici, tak se hned ptá: „Proboha, co se tady dnes stalo?“ Ona odpoví: “ Ale nic. Víš, jak se mě pokaždé ptáš, když se vrátíš domů z práce, co jsem tu dneska vlastně celý den dělala? No, tak dnes jsem nedělala NIC.“
Tak zpátky k obědu. Pětihodinovku jsme si s paní manažerkou obě strašně moc užily. Téma střídalo téma a asi bychom tam ještě seděly, kdyby už nezačal padat soumrak .
Taky se vám někdy stane, že někoho potkáte a máte pocit, jako byste ho už znali? Že sdílíte stejné zájmy a je nespočet témat, která můžete otevřít a vlastně se v nich navzájem doplňujete a rozhovor plyne bez zádrhelů a tak zajímavě, že se ztratíte v přítomném okamžiku a pociťujete absolutní vnitřní klid a příval energie, protože hovoříte o něčem, co je VAŠE?
S čím se bytostně ztotožňujete a nesmírně vás to baví?
Pokud si na poslední otázku odpovíte ano, pak vězte, že jste na dobré cestě nejen k vnitřní vyrovnanosti, ale i k pokoření strašáků jakými jsou např. perfekcionismus nebo prokrastinace.
Popsanému stavu se totiž říká
Příval nabyté energie vám pak umožní pustit se do věcí, které jste odkládali – vyzkoušeno na mé vlastní mozkové hemisféře – rozmrzá poměrně rychle. Energie zároveň způsobí , že jste schopni nadhledu a tudíž nepodlehnete tak lehce pokušení dělat všechno perfektně.
Lehčeji si dovedete říct: „No, a co?! Vždyť svět zůstane stát i tak. Je jedno, co si o mně ostatní myslí. Udělala jsem maximum momentálně možného a to STAČÍ. Šup na další úkol.“ Lehčeji jste schopni se ztotožnít s objektivní pravdou, že nikdo není perfektní/dokonalý.
Dostatek energie nám umožňuje
A o čem jsme vlastně tak zaujatě obě debatovaly? Dnes už neprozradím. Jsou tu totiž 3.00 hodiny ráno a já noční můra se potřebuju sklátit do postele. Avšak slibuji před svou obrazovkou počítače, že vás dlouho napínat nebudu.
V mezidobí si ráda v komentářích přečtu vaše zkušenosti s homemakerováním, se stavy typu BLISS anebo FLOW, léčbou prokrastinace a perfekcionismu, či cokoliv jiného, co vás zrovna po přečtení tohoto článku napadne – fantazii se meze nekladou.